O arditu
Ardit je blog o architektuře a digitálních technologiích zastřešující publikační aktivity Martina Jana Rosy.
Ty nejlepší věci vznikají mimochodem.
V listopadu 2018 mě přátelé z jednoho brněnského ateliéru poprosili, zda bych jim a jejich kolegům nepřijel ukázat, jak lze v Archicadu pracovat s informacemi. Z výletu do Brna ale nakonec sešlo – pro nemoc jsem musel zůstat v posteli, a tak jsem na téma klasifikace a vlastností alespoň natočil video. Záhy jsem s dalším uživatelem Archicadu řešil problematiku práce s variantami – a opět jsem využil youtube jako nejvhodnější platformu pro ukázku mého know-how.
A pak se stalo něco, co jsem úplně nečekal – u videí narůstala návštěvnost a začaly přicházet pozitivní reakce od diváků. Proto jsem občas vytvořil nějaké další. Zejména lockdowny v průběhu pandemie koronaviru v roce 2020 mi umožnily začít publikovat víceméně na pravidelné bázi, a počet videí se rychle rozrostl do desítek.
Během roku 2021 jsem dospěl k rozhodnutí, že se na digitální technologie a BIM zaměřím trochu více. Do té doby pro mě byly tyto technologie pouhým nástrojem pro všechny aktivity, které jsem prováděl v rámci mých architektonických zakázek. Postupem času jsem ale začal přicházet na to, že pracovat na projektech od první skici po rozkreslování nábytku a prováděcích detailů, není ten nejefektivnější modus operandi – a znalost technologií a procesů BIM jsem považoval za jednu z mých silnějších stránek, kterou by stálo za to využít a dále rozvíjet.
Ardit je logickým pokračováním mých publikačních aktivit. Zvláště poté, co jsem začal můj záběr tématicky rozšiřovat o obecnější videa týkající se BIM, jsem si začal uvědomovat, že Youtube není vhodný úplně pro veškerý typ obsahu, který bych rád vytvářel.
Ardit je tedy platformou, rozšiřující mé možnosti především o psanou formu a sdílení dalšího obsahu. Zároveň má pro mě potenciál pro vytvoření komunity odběratelů nezávislé pouze na jedné technologické platformě.
Prologem k mému studiu architektury byly tři roky průmyslového designu na strojní fakultě VUT v době kolem přelomu milénia. Na strojařinu se tehdy všeobecně nahlíželo jako na velmi ustrnulý obor. Pro studenty šlo často o "poslední volbu" budoucí profese. Není divu, už samotné studium probíhalo ve velmi konzervativním prostředí, ve kterém bylo třeba používání počítačů buď přímo zakazováno, nebe minimálně nedoporučováno. Můj přestup na architekturu jsem v tu chvíli vnímal jako vstup do mnohem dynamičtějšího prostředí stavebnictví, kde jsem konečně mohl naplno začít používat nástroje, jež jsem do té doby jen pokoutně zkoušel – Autocad, Rhinoceros. Bohužel, už za dobu mých architektonických studií se situace začala obracet. Stačilo pár let, a ve strojařině se stalo standardem konstruování za využití pokročilých modelovacích softwarových nástrojů, umožňující návrh a testování přímo ve 3D prostředí. Stavařina ustrnula ve 2D světě "černých" CADů. Coby technický obor se ocitl na chvostu co do atraktivity pro vstup nových talentů. Po dokončení školy jsem mohl mým spolužákům jejich solidworksy, proinženýry a další nástroje jen závidět – sice jsem měl "můj" Archicad, ale to, co jsem v něm dokázal, prakticky nikdo neocenil a nepotřeboval. I po více než deseti letech je situace víceméně stále stejná – projektování ve 3D a BIM se prosazují jen velmi pomalu, na vše nové je nahlíženo s apriorní nedůvěrou. A nejde jen o IT nástroje – stavební zakázky by co do rozsahu a náročnosti měly být crème de la crème projektového managementu; kde jinde naplno využít jeho nejnovější metody a nástroje než v prostředí, kterým tečou miliardy a působí v něm nejrozsáhlejší týmy? Realitu však odráží spíše pojem, kterým svou zkušenost popisuje nejeden investor: "totální dizástr!". Je na čase to změnit!
Martin Jan Rosa
Jsem architekt se zájmem o nové technologie využitelné v každodenní projekční praxi. Obdivuji průkopníky, kterým se většinou dívám na záda; ale coby typický early-adopter občas přivádím k nepříčetnosti ty kolegy, pro něž je zcela vyhovující status quo. Stále žiju s pocitem, že profese architekta je naprosto úžasná – ale kdyby se můj osud vyvíjel jen trochu jiným směrem, říkal bych totéž o profesi programátora.
Vystudoval jsem brněnskou Fakultu architektury VUT. Narovinu, ukázkovým studentem jsem zrovna nebyl. Více jsem se věnoval aktivitám mimo školu, ať už vlastním architektonickým zakázkám, nebo práci na portálu archiweb.cz. Po ukončení studia jsem strávil sedm let v ateliéru Kamila Mrvy, což bylo báječně divoké období vyplněné prací na desítkách zajímavých a oceňovaných zakázek. Několik let jsem měl na starosti fungování samostatné pražské pobočky, což pak plynule vyústilo v mé působení coby architekta na volné noze.
V poslední době už mé architektonické aktivity spíše utlumuji. Nehodlám se navrhování a projektování zcela vzdát, ale spíše se orientuji na spolupráce v rámci širších týmů, případně na poskytování konzultací týkajících se Archicadu a informačního managementu s využitím BIM.
S Archicadem pracuji od roku 2004 (nejstarší verzí, kteru si pamatuji, byla 8.1). Zušenosti mám i s řadou jiných modelovacích, projekčních, vizualizačních a dalších nástrojů (Autocad, Rhinoceros, Artlantis, produkty Adobe atd.). Archicad je pro mě ale stále primární aplikací, a proto se ho snažím maximálně efektivně používat. V roce 2021 jsem absolvoval Graphisoft BIM Manager Program zakončený certifikací, kterou jsem následně ještě doplnil certifikací BuildingSmart Foundation Basic.