Činnosti při managementu informací s využitím BIM podle ISO 19650
Jak postupovat při managementu informací s využitím BIM během dodací a provozní fáze životního cyklu stavby?
Popis procesu managementu informací pri dodací fázi tvoří převážnou část druhé části souboru ISO 19650. Celkem jde o 40 jednotlivých činností, jež lze seskupit do osmi ucelených kroků.
Dodací fáze: projekt a realizace
Prvním je posouzení a zohlednění potřeb. Patří sem například vytvoření PIR, informačního standardu a metod a postupů, implementuje a nakonfiguruje se CDE a nakonec se vše zohlední v rámci informačního protokolu. Vše provádí pověřující strana (zadavatel), a v rámci projektu se tyto činnosti vykonávají jen jednou.
Další dva kroky tvoří etapu zadávání. Opakují se v rámci každého jednotlivého pověření, tedy pro každý z realizačních týmů. Pověřující strana se nejprve zabývá výzvou k veřejné soutěži: stanoví EIR, shromáždí podklady, definuje, co je třeba splnit. Následuje odpověď na veřejnou soutěž, v níž už se angažují (v tuto chvíli ještě potenciální) vedoucí pověřené strany. Ty zareagují na výzvu vytvořením předběžného plánu realizace BIM (BEP), posoudí způsobilost a kapacitu svého týmu, stanoví plán mobilizace, registr rizik atd.
Navazuje etapa plánování, sestávající opět z dvojice kroků (čtvrtého a pátého). V rámci pověření je nejprve potvrzen a dopracován BEP. Dále vedoucí pověřená strana stanoví podrobnou matici odpovědnosti realizačního týmu, na jejímž základě stanoví pro každý ze svých úkolových týmů EIR. Úkolové týmy tyto požadavky zohlední při vytvoření úkolových plánů pro vytváření informací (TIDP), jež se poté seskupí do hlavního plánu (MIDP). Nakonec konečně dojde k formálnímu pověření (“zasmluvnění”) mezi pověřující a vedoucí pověřenou a zároveň mezi vedoucí pověřenou a pověřenými stranami. Následuje krok mobilizace, což je samotná příprava na vlastní vytváření informací, kdy se vše otestuje a proškolí.
Další dva kroky jsou etapou vytváření. Nejprve se společně vytváří požadované informace, které následně prochází kontrolou. Poté se takto vytvořený informační model předá, což ale opět obnáší několik jasně definovaných činností sestávající z přezkumů završených autorizací a akceptací modelu pověřující stranou. Tím končí činnosti prováděné v rámci jednoho pověření; navazuje-li na něj další, předá se informační model pro další výzvu k veřejné soutěží, tedy proces se vrací zpět do kroku číslo dvě.
Poslední, osmý krok se už opět provádí v rámci projektu jen jednou: uzavření projektu, což je zároveň konec dodací fáze. Sestává z archivace projektového informačního modelu a ze zachycení ponaučení po budoucí projekty.
Chcete-li se dozvědět více, koukněte na mé starší video, v němž tuto část ISO 19650 podrobně rozebírám:
Provozní fáze: údržba a správa
Fáze provozní je podrobně popsána v třetí části standardu ISO 19650.
Samotné činnosti, které se doporučuje vykonat, jsou obdobné jako u dodací fáze. Lze je opět rozdělit do osmi kroků. Oproti provozní fázi je u nich rozdíl jen v pojmenování sedmého kroku, kde je místo předání informačního modelu rovnou jeho akceptace pověřující stranou, a v kroku osmém. U něj nejde o uzavření projektu, ale o agregaci informačního modelu stavby (AIM) – což je logické, protože management informací u provozní fáze je z principu cyklický a AIM se tedy průběžně aktualizuje.
Na rozdíl od ryze lineárního průběhu provozní fáze zde existují tři hlavní cesty, jimiž se management informací může vydat (přičemž mohou probíhat i současně).
Na jejich počátku je vždy posouzení a zohlednění potřeb – pověřující strana, vlastník-zadavatel, vždy musí stanovit, co od provozu svého aktiva očekává (jak asi tušíte, v tomto kroku se, mimo jiné, vytváří OIR a AIR). Dále už ale proces pokračuje podle toho, kdy nastane spouštěcí událost, na níž je třeba zareagovat (a tedy i vytvořit a předat informace).
První možností je běžná situace, kdy vlastník aktiva někoho pověří jeho správou (AM/FM). Proběhne jeho výběr, pověření, mobilizace – a pak se čeká na spouštěcí událost. Ta je buď předvídatelná (revize, plánovaná údržba…) nebo nepředvídatelná (havárie…). Ať tak, či onak, reakcí na ní je vytvoření a předání nějakých informací a jejich akceptace pověřující stranou.
Druhá cesta je velmi jednoduchá – spouštěcí událost zde nenastává vůbec, a po prvním kroku následuje rovnou sedmý, tedy akceptace AIM. Dochází k tomu třeba v okamžiku pořízení nemovitosti, kdy se spolu s ní předává i již existující informační model.
Třetí scénář je prakticky identický s průběhem managementu informací v provozní fázi, protože přepokládá, že spouštěcí událost nastane hned na začátku – respektive mezi prvním a druhým krokem. Jde například o plánovanou rekonstrukci objektu.
Všechny tři cesty končí agregací AIM. Po ní následuje otázka, co bude dále s aktuálním pověřením? Pokud bude pokračovat, proces se vrátí o pár kroků zpět (tedy opět se bude čekat na další spouštěcí událost nebo se začnou vytvářet informace v další etapě projektu). Jestliže ale pověření končí, je na místě otázka, zda bude pokračovat management informací jako takový. Pokud ano, vše se vrátí do prvního kroku (a třeba se hledá nový správce nemovitosti). Pokud ne, jde pravděpodobně o situaci, kdy se stavba prodává nebo bourá.
Na první pohled to asi vypadá poněkud komplikovaně. Lze ale postupovat přesně podle normy, případně podle některého ze (v tuto chvíli žel jen zahraničních) výkladů. A pokud to chcete v trochu stravitelnější podobě, a navíc v širším kontextu a s možností konzultací, přihlaste se do našeho certifikačního kurzu builldingSMART na www.bimseminare.cz.